Přichází Marťanská bouře, dnes dveře Habu neotevřeme. Alespoň bude dostatek času si uvařit.
Důstojnice pro skleník na Marsu právě připravuje snídani. Ovesnou kaši. Stejně jako včera a předevčírem. A zítra. Ze sušených surovin, kterých je naše skříň plná. Proces přípravy všech pokrmů je podobný. Buď vše smícháte ve velkém hrnci, anebo zvlášť hydratujete jednotlivé ingredience a snažíte se je upravit tradičním způsobem. Většina surovin si je dost podobná, ale dají se čichem rozeznat. Sušené kuřecí maso ale přesto na první pohled připomíná sušené broskve.
K obědu pak následuje opět pokrm ze sušené zeleniny a neobvykle nesušené, ale konzervované maso.
Potraviny, stejně jako lidské tělo obsahují převážnou částí své hmotnosti vodu, a ta je samozřejmě velmi těžká. Doprava jednoho kilogramu zátěže do kosmu je astronomicky drahá a myšlenka stojící za zbavení potravin vody je tedy jednak z ekonomických důvodů. Druhou stránkou věci je samozřejmě požadovaná trvanlivost potravin, která se musí počítat ne na měsíce, ale na roky. Dehydratací potravin speciální metodou sušení mrazem se potraviny uchovají v maximální možné kvalitě celou věčnost potřebnou pro meziplanetární lety. Dodáním vody v cílové destinaci a po cestě se z podivných koncentrovaných křupavých útvarů stane opět masa podobná surovinám, které známe ze země. Podle některých se dokonce v sušené zelenině zachová více živin než v zelenině podtržené a dovážené přes půl světa na spotřebitelský trh.
Elif, vědkyně posádky, často vaří. Přestože nyní žije ve Skotsku, pochází z Turecka a zná spoustu zajímavých receptů, které jsou pro naši posádku neobvyklé. „Dnes dělám pórek s cibulí, mrkví a rajčaty a jako hlavní chod máme rýži s krůtím masem nebo konzervovaným lososem.“ Eli sype další dávku sušených surovin do nerezového hrnce: „Vlastně se na to dá zvyknout. Stejně si ale ráda namažu tortillu čokoládovou pomazánkou.“
Tereza je palubní žurnalistka a ta se naopak čerstvé zeleniny už nemůže dočkat: „Myslím, že se kosmonautům nechce jíst jen kvůli stresu z přepracovanosti, ale také protože ta jídla prostě moc nechutnají.“ Samozřejmě, nikdo z nás není zkušený kuchař z dehydrované stravy. „Asi bychom měli tu sušenou zeleninu namáčet daleko dřív. Je to jako s čočkou, čím dřív se namočí, tím míň zažívacích problémů způsobuje,“ říká Tereza.
Stravování ve vesmíru má ale i své psychologické aspekty. Ukázalo se, že někteří lidé odmítají dlouhodobě jíst sušenou stravu. Lucie právě provádí experiment s pěstováním rostlin pod LED osvětlením. Rostlinky pouze pod slunečním světlem se mi zdají větší. „Rostlinky nejsou větší, jen vyšší a to není dobře. Vytahují se za světlem a pak nejsou dost silné,“ říká Lucie. Z předchozího pokusu si prohlížím salát, který neudržel váhu svých lístků a povaluje se po zemině. „Pěstování vlastních potravin je bezpodmínečné pro dlouhodobý pobyt na Marsu, ale posádce zároveň dodává lepší morálku. Určitě si dáte raději čerstvé, než sušené rajče,“ říká Lucie a spouští zavlažovací systém.
Velitel jednotky Ondřej nevychází z úžasu a hlasitě chválí každý chod: „takhle dobře doma rozhodně nejím. Opravdu mi tu chutná.“ Tereza je ale podezřívavá: „to by mě zajímalo, co tedy jíš doma…“
Já musím jen dodat, že všechno je tak trochu same but different. Oslavovali jsme tu několikery narozeniny a to včetně svátečního koláče. V zásobě máme ještě sušenou šlehačku a pár dalších laskomin. Přejmenoval jsem proto Mars Desert Research Station na Mars Dessert Research Station.