Roztřesené záběry návštěvníků z místa teroristického útoku. Aktuální vyjádření svědků říkajících zhruba toto: „Slyšel jsem ránu a pak už jen hrozný řev, nikdo nevěděl, co má dělat, lidé běželi a křičeli.“ A vyjádření příbuzných: „Nevěděli jsme, zda byl náš příbuzný na živu, mobilní síť nefungovala, všude byl samý chaos. Snažili jsme se ho najít pomocí Twitteru.“ Teroristické útoky v médiích jsou vždy skoro stejné: Vyjádření starosty, odsouzení útoku politiky okolních zemí, obětavá práce záchranářů a solidarita místních, mění se akorát datum a místo. Jistěže je každý šokován a vystrašen k smrti. Jenže to je to, co teroristi i média potřebují: vystrašené, šokované diváky. Facebook možná vytvoří šablonu na umístění poloprůhledné vlajky přes vaši profilovou fotku.
Je to neodolatelné sousto. Koláč naservírovaný k nakousnutí. Událost připravená k tomu, aby se jí média zhostila a vytěžila ji ať do dna. Rozpitvávání každého aspektu, do té doby, dokud o událost bude zájem diváků. Nasadí se to nejlepší, co evoluce médií nabídla: živé přenosy, hluboké lidské příběhy, pohledy první osoby z telefonů účastníků a počítačová rekonstrukce události. Je to těžko odolatelný stroj na sledovanost.
Televize by si už mohly na teroristické útoky vytvořit šablonu, podobně jako se tvoří nekrology na dožívající celebrity pro případ rychlé potřeby. Možná je ale čas na vystoupení ze spirály. Terorismus už je běžnou součástí Evropy, jediné, co lze dělat, je nepřikládat mu takovou váhu a nedávat mu takový prostor. Zprávy by neměly pracovat s emocemi, podobně jako to dělají celovečerní filmy. Pak se totiž média pohybují nejen na stejném hřišti, jako teroristi, ale dokonce na stejné straně. Plačící matku, která dala zavražděné dceři lístky na koncert k osmnáctým narozeninám, zřejmě v hlavních zprávách nepotřebujeme. Médium je prostředník, avšak ne bezprostřední, ale ten, který třídí a urovnává informace, nejen ten, který poskytuje vysílací kanál. Měl by být zodpovědný, takový, který nejen ukazuje, ale hlavně si je vědom toho, proč ukazuje. Jinak se totiž hlavní zprávy nápadně podobají hranému seriálu: Denní dávka emocí, vlastně určité zábavy, která je někdy na konci zakončena dobrým koncem, třeba borcem na konec. Pokud budou zprávy bezhlavě poskytovat podívanou na terorismus, budou jen naplňovat program, který je výsledkem evoluce terorismu a médií a jejich broušení k dokonalosti. Zprávy nesmějí být thrillerem v prime timu, alespoň ne ty veřejné služby.
Disclaimer: Tento článek není stanoviskem redakce SBS Australia, nýbrž mým.